Deník Natálie Tothové

"Člověk se nesmí litovat"
Tuto větu několikrát za život prohlásila moje bio mamča, která to vůbec neměla jednoduché. Něco na této větě bude pravdy...
Proč se vlastně někteří lidé litují a co tím získávají?
Litují se pouze ti lidé, u kterých nebyly naplněny dětské potřeby z dětství, například dostatečné uznání, podpora, pochopení a spřízněnost.
Zažili jste někdy situaci, kdy si vám někdo na něco stěžoval a nebralo to konce? Asi se shodneme, že je to strašný zlozvyk. Nejen, že se i ten, jež to poslouchá, cítí být jako svázaný a bezmocný, ale samotný stěžující se v tom mnohdy jen tak vyžívá a parazituje na cizí pozornosti a energii. Je to takový energetický upír a tato tendence je zlozvyk. Z pohledu živlů toto v lidech předurčuje převládající disharmonický element vody, země a ohně. Každý trpitel a oběť "někoho a něčeho" by měl vědět, že je to dobrovolně zvolený mentální postoj na nedobrovolně získaném pozadí živlů. Je to hra, kterou jsme si jen částečně sami vybrali a hrajeme ji se sebou i s okolím. Zbylá část vlivu závisí na vnitřních okolnostech, právě na zmíněných živlech, které se v průběhu života mají tendenci vlivem různých situací a nezpracovaných emocí disharmonizovat. A jelikož je zatím ještě pramálo lidí, kteří o sobě mohou říci: "Znám se, vím, jak funguji a co mne ovládá" často tato hra na "Trpícího za chyby druhých" či na "Oběť těžkého života" slouží jako výmluva na to, proč nejsme 100% ve vztahu, v partnerství či v pracovním nasazení anebo v životě obecně. Je to jako by takový člověk říkal: "Víš, nemohu ti dát v manželství tolik, kolik bych chtěl, protože se v minulosti něco stalo a mám v sobě díru..."

Teď se asi někteří zeptají:
"A jak z toho ven, když už to nechci?" To je dobrá otázka.
Tak kroč č.1 je ČLOVĚK SE NESMÍ LITOVAT, buď musí věci přijmout tak, jak jsou, anebo se s nimi poprat. Takový člověk pak v sobě musí najít sílu nebát se a hodit do svých černých myšlenek pořádnou "světelnou" kouli, aby tato dobře mířená rána všechno zlé a negativní rozprášila. A kdykoliv opět přichází ta lepkavá tendence si opět na něco postěžovat, prostě se zastavit a nepokračovat v tom. Není to tak snadné, neboť zvyk je železná košile, která nás táhne dolů. V tom případě zázračně pomáhá mantra OM Namo Narájanája.
Někdy je však člověk už tak zbitý životem, že potřebuje vedení, než se sám postaví na nohy neboť už vyplýtval veškerou svou sílu na pokusy o změnu, vzdal to a pokračujte v tom, co dobře umí - komplikovat si život postojem "Život je těžký, nerozumím ničemu".

Co dodat v závěru? Je mnoho lidí, kteří se skutečně snaží vyřešit a uzavřít svůj život, nezpracované emoce, vzpomínky a křivdy, ale nejdou dostatečně hluboko, šmidlají se na povrchu a získali o sobě chybný úsudek. Mají pocit, že už mají "za ty roky práce na obě vše vyřešeno, že už mají pochopeno". Stali se věčnými začátečníky v sebepoznání a chronickými "zkoušeči něčeho jiného"...

Někdy pro klapky na očích nevidíme světlo, někdy pro zacpané uši neslyšíme svou vlastní intuici.

Nový cyklus Terapií hrou 2019
Brno: https://www.denik-natalietothove.cz/terminy-terapii/brno
Praha: https://www.denik-natalietothove.cz/terminy-terapii/praha

Těším se v nových prostorách, v nových energiích.

 

Natálie*

A nyní už přeji pohodový závěr roku, s láskou Natálie*

© 2016-2019 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD webdesign

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com