Deník Natálie Tothové

Dobrý den, Natálko, měla bych jeden dotaz a když si najdete čas, budu ráda, když mi na to kouknete, předem děkuji.
Zemřel mi manžel a zůstala jsem v domečku na vesnici sama, jsem tam přistěhovaná z města, žili jsme si tam s manželem hezky, až do jeho smrti. Stalo se však to, že mi sousedka začala dělat naschvály. Například mne přestala zdravit a vysmívá se mi, kdykoliv se potkáme na ulici. Ptala jsem se co se stalo, že se takto chová, ale ona ještě přitvrdí a nadává mi, dokonce mi vyhrožovala, že se postará, abych se z vesnice odstěhovala. Dále jsem si zasadila stromky a do rána byly vyhrabané a polámané. Na zahradě byla hadice na zavlažování a jednoho dne byla přestřihnutá. Sousedka stála u plotu a čekala, až si toho všimnu, pak se začala hlasitě smát. Pak se stalo to, že jsem se na sebe doslechla fakt ošklivé pomluvy a dost těžko se to vyvrací, nejsem ten typ, co bych se hádala nebo obhajovala. Takto to trvá už rok, vlastně od smrti manžela, takže přes rok. Nevím, jak se tomu bránit., cítím se bezmocná. Snaží se na sobě pracovat, rozvoji se věnuji už mnoho let, máme svého Mistra, ráda si zpívám, ale co opravdu nemám ráda, tak jsou konflikty s lidmi. Ráda lidem přeji jen to nejlepší, ale na tuto paní jsem krátká, považuje mě za cvoka. Byla jsem několikrát u jejich dvěří, přinesla jsem jí buchty, chtěla jsem si s ní v přátelské atmosféře popovídat, s něčím jí pomoci, protože je také vdova, ale nechce se mnou mluvit, opovrhuje mnou, plivla na mne a sprostě mne titulovala, ale já nevím za co, proč?? Nikdy jsem jí nic neudělala, žiji tam už 6 let a vždycky jsem všechny sousedy uctivě zdravila, do ničeho se nevměšovala a snažila jsem se se všemi dobře vycházet. Nechápu, jak se to stalo, že jsem sousedce trnem v oku, je mi z toho do pláče, Natálko. Proč se tak chová, co mohu udělat pro to, abych to zastavila, poradíte mi?

Děkuji, mějte se hezky. S pozdravem Adéla 

 

Dobrý den, milá Adélo, děkuji za možnost odpovědět Vám veřejně. Věřím totiž, že se Vám zde dostane spousta podpory. Předně bych chtěla říci, že jste úžasná a laskavá Duše a jsem si jistá, že jste také dobrá žákyně svého Mistra, ačkoliv Ho neznám, protože síla a pokora, která z Vás jde přesahuje veškeré obvyklé lidské reakce. Víte, lidé kolem nás nejsou vždycky jen světlo a láska, mnozí lidé se nikdy nevzpamatovali ze svého těžkého dětství nebo ze ztráty blízkého a zůstali zatrpklí či přímo nenávistní, to bude případ také Vaší paní sousedky. Líbí se mi Váš přístup, je plný ochoty situaci řešit smírnou cestu, však jak sama vidíte, na ni to nefunguje a zde se potvrzuje jedno zlaté pravidlo- NA HRUBÝ PYTEL, HRUBÁ ZÁPATA. Není pro Vás žádnou prohrou požádat o pomoc právníka a tím si nastavit jasné hranice, dokonce to vidím jako jediné možné řešení. Vaše sousedka páchá trestný čin, nesmíte jí to dovolovat. Tady milé úsměvy ani lahodné buchty nezaberou, Adélko. Víte, lidé jako paní sousedka, kteří na vstřícnost reagují ještě větším jedem, potřebují dostat lekci a často zafunguje až soud nebo právní dohra, i tato cesta je v pořádku. I během soudního sporu můžete zůstat v srdci. Mnozí lidé, kteří na sobě pracují anebo jsou na nějaké duchovní cestě se domnívají, že musí jednat vždy vlídně a měkce, jenže to je špatný výklad. Udělejte co je správné, ozvěte se, jak se to vyvíjí. Držím Vám palce, s láskou Natálie*

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com