Deník Natálie Tothové

Krásný večer, milá Natálie <3
Chystám se Ti napsat už dlouho, myslím, že už si vše podstatné po terapiích "sedlo" a není důvod zpětnou vazbu dále odkládat - právě naopak, je to další způsob, jak si uvědomit přínosy a vzít si z cyklu terapií a ze svých rozhodnutí ještě víc.

Jak se cítím po terapiích? Jednoduše wau, je to jízda :)
Vnímám příliv energie, doslova ke mne přišla nová práce a dává mi smysl učit se novým věcem, pracovat dále nejen na svém rozvoji, ale i na udržitelném rozvoji mého rodného města <3 Ano, život mne "zavál" do míst, kde jsem se narodila :) A tak se vracím ke svým kořenům nejen fyzicky, ale i tak nějak celkově do své síly <3

Posílám pár řádků k terapiím z podzimního cyklu, který jsem u Tebe absolvovala. První terapie se týkala hlavně našeho příchodu na tento svět a pro mne byla opravdu "znovuzrozením". Shodou okolností jsem tou dobou skončila v předchozí práci, protože jsem udělala rozhodnutí srdcem a nenechala se dotlačit k návratu do starých kolejí (kde jsem předtím vnímala, že mi v tom není dobře a potřebuji vést svůj život jinak) a rozhodla jsem se pomoci mé blízké zvládnout náročnou životní zkoušku, která přišla s vážnou nemocí. To mi v tu chvíli dávalo největší smysl. Zátěž se valila z více stran a bylo potřeba někde ubrat, začít žít laskavěji k sobě i druhým a tak nějak plněji. I když přišel strach, jak následující období zvládneme jako rodina, nějak uvnitř jsem věděla, že to půjde. A termín první terapie byl pomyslným dalším "opěrným bodem" na mé cestě k odpovědnosti za to, co žiju a tvořím. Přišly i náročné chvilky, kdy se mi těžko dýchalo - a najednou jsem věděla, že DÝCHAT MŮŽU. Že nemusím nikoho prosit o to, abych mohla dýchat, že se prostě mohu rozhodnout a BÝT. Takové pomyslné JSEM A TEČKA. Jsem tady a udělám to nejlepší, co dokážu. Bez nutnosti dokazovat všem, proč zrovna já mám právo žít. Jakoby povolilo jakési sevření, které jsem dříve vnímala. Jinak uvědomění v období během terapií chodilo mnoho.
Pro mne bylo nejdůležitější ustát si své hranice a cestu, po které jsem se vydala, včetně dokončení cyklu terapií a započaté práce. Nevzdávat se toho, co mi dává smysl jen proto, že se to někomu nelíbí nebo to nedokáže plně pobrat. Že i to je v pořádku, každý vidíme a vnímáme jen tolik, na kolik jsme připravení. A když si tohle uvědomíme, pak jde mnohem snáze cítit úctu k člověku, který má na to, jak žijeme jiný názor. Že projevem úcty může být i ukončení komunikace, pokud nás ten druhý nevnímá a nedokážeme mu pomoct nebo nás kontakt s ním táhne dolů.

Cenné je pro mne uvědomění, že každý můžeme najít uvnitř sebe svou "kotvu", která nám pomůže proplout bouří a udržet směr své cesty. Je ukrytá v našem srdci <3 Díky bohu za techniky, které pomáhají se na chvíli zastavit a ponořit se plněji, hlouběji do toho ticha, které je za vším... kde nejsou žádné konflikty, jen láska a klid <3 A kus si z něj přenést do každodennosti <3 Co mi dává smysl? Dávat ze sebe (a sobě i druhým) to nejlepší, co můžu <3 Ctít hranice své i druhých, nesoudit, učit se vnímat dění více do hloubky <3 Posilovat své srdce a pomoci mu být pružným, silným a velkorysým <3 Už se nebojím. Možná znovu "spadnu", jako před časem - abych mohla znovu vstát, bohatší o další zkušenost a bdělejší na své cestě <3

Děkuji Ti za všechnu inspiraci, vhled a podporu <3 <3 <3

S láskou Danuše 

 

PS: Milá Natálie, pokud budeš chtít, můžeš sdílet. A pokud by někomu vadila ta srdíčka, je jen na něm si to zpracovat ;) Já to tak cítím, proto tam jsou <3

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com