Deník Natálie Tothové

Krásný den Natálko,
konečně cítím, že mohu sdílet své zážitky z Tréninku emoční zralosti, ještě jeden dílek skládačky musel zapadnout na místo, ale o tom později.

Na Trénink jsem se těšila ze všech terapií asi nejvíc, nemohla jsem ani dospat, vzbudila jsem se plná elánu, připravená jít do toho naplno. Žádná nervozita, strach, byla jsem natěšená, jak to bude úžasné, ale slovo úžasné sotva vystihuje krásu, sílu a dokonalost toho dne.

Jak to tak bývá, člověk něco očekává a pak je to úplně jinak. Když jsme se v rodové linii drželi za ramena, čekala jsem negativní pocity, takže mě překvapilo, jak pevně si tam stojím sama za sebe a spíše jsem dodávala sílu těm za sebou. Cítila jsem tah dozadu, ale ustála jsem to, jako strom co se ohýbá ve větru, ale kořeny má pevně zapuštěné v zemi.

V emoční kruhu jsem se setkala se svými dětmi, které mi opět potvrdily, že hledám problémy tam, kde nejsou a že když jsem šťastná já, tak jsou šťastné i ony. Takhle jednoduché že, ale pořád si to musím připomínat

Překvapila mě babička, o které jsem si vždycky myslela, že jsem ji zklamala a chtěla by mít jinou vnučku, a přitom ona celou dobu měla strach ze mě. Spousta domněnek mezi námi vytvořila propast a uvědomila jsem si, že jedině já ji můžu překonat pomocí Lásky.

Ovšem ze všeho nejvíce musím poděkovat Janovi, který silou Mistra ze mě dokázat vytáhnout můj potlačovaný vztek, který mi bránil v mé cestě za Gurujim, a umožnil mi vykřičet všechno ven. Vypustila jsem všechny pocity, že jsem špatná matka, že si nezasloužím být sama sebou... popravdě už si toho moc nepamatuju, je to pryč. A ke konci ten pocit pokory, vděčnosti, shozeného Ega... ještě teď mám husí kůži. Nyní už mi nic nebrání a já se těším na svůj první Daršan u Srí Swamiho Vishwanandy.
Teď když potřebuji být ve své Síle ve vztahu k dětem, tak si vzpomenu na jeho slova, že ani Mistr není ke svému Žákovi vždy milý a hodný,
ale to neznamená, že v tom není Láska.

Když jsme si potom měli vybrat roli z trojice Dítě-Matka-Lékař, automaticky mě to zasadilo do role Matky. Zpočátku jsem měla pocit, že se snad nepohnu z místa, i když mě to velmi táhlo k dětem, chtěla jsem je utišit. Lékařů jsem si moc nevšímala. Po chvíli jsem to "přibití" překonala, když jsem uviděla Martinku z naší skupiny a její bolest si mě přitáhla. Teď si říkám, jestli to nebylo podvědomé jít za někým stejného jména Měla jsem potřebu se omluvit za vše, co jsem jako matka nezvládla během těhotenství a porodu a naplno jsem si uvědomila hloubku a složitost vztahu matka a dítě.

Ta bolest se mi pak ukázala v roli Dítěte, kdy jsem se dokázala jen stulit do klubíčka a plakat. Když pak ke mě přišla "maminka" nedokázala jsem ji přijmout a měla jsem pocit, že mě zradila a nechala na holičkách, bezmocnou. Je zajímavé, jak někdy maličkost všechno zlomí - v této situaci to bylo přinesení kapesníčků a já najednou věděla, že mamince na mě záleží a stará se o mě, pak jsem se konečně uvolnila a byla jsem v bezpečí.

Nejzajímavější pro mě ale byla role Lékaře. Jakmile jsem se naladila, proběhl mnou pocit, že nejsem jen lékař. Proudila skrze mě energie všech lékařek, které byly zároveň i matkami. Byla jsem plná soucitu s oběma skupinami a zároveň se mezi nimi zmítala. Chtěla jsem na maminky zakřičet, že jsou plné síly, porod zvládnou samy a my lékaři tu jsme pro ně, kdyby něco potřebovaly. Ale zároveň jsem byla svázána pozicí lékaře. Pak jsem uviděla u dětí hlouček a dost nepříjemnou lékařku, která strašila Karin v roli dítěte. Snažila jsem se "miminko" uklidnit a k mému překvapení chtěla Karin ke mě. Měla jsem velmi silnou potřebuji ji chránit a pečovat o ni. Ten pocit Lásky, souznění a jistoty mě hřeje ještě teď. Navíc, bylo to pro mě velké osvobození, přestat soudit, protože nejsou jen lékaři, matky a děti, ale také matky, které bývaly dětmi a lékaři, kteří mají své děti. A my můžeme nové generaci pomoci jen tím, že si svá nezpracovaná traumata vyřešíme sami, aby nově narozené děti byly na svět přivítány vědomými matkami a empatickými lékaři a tyto neshody mohly skončit.

Celé téma se mi tento týden dost nepříjemně dočistilo tím, že syn dostal rotavirovou infekcí a musel být hospitalizován s akutní dehydratací. Zde znovu děkuji Janovi, neboť i když už vím, že vše má svůj důvod, smysl pobytu na infekčním mi unikal. Teď už chápu, že jsem si mohla vyzkoušet teorii v praxi V nemocnici jsme strávili tři dny a vztah lékař-matka-dítě se mi tam několikrát opakoval a já měla možnost objevit, kde mám své silné stránky a kde ještě musím zapracovat.

No a závěrečný Om chanting mi přišel jemný a uklidňující, nádherně zakončil celý den láskyplným pohlazením, jako odměna za vše, co jsme ten den všichni vykonali.

Nakonec ještě přikládám foto okvětních lístků, které jsem si přinesla domů vylisované v zápisníčku - když se tak na ně dívám, tak Lékaři i Matky mohou mít svá zranění a trhlinky na Duši, přesto jsou to nádherné bytosti plné barev. A Dítě jako malá housenka, která se vyklube na svět jako krásný motýl.

Děkuji Ti Natálko, že jsi nás všechny provedla Terapiemi s takovou láskou a něhou, dodávala jsi nám odvahu a sílu, když jsme to potřebovali a ukázala jsi nám, že za vší tou bolestí a nezpracovanými emocemi jsou silné ženy a muži, kteří se postupně derou na světlo a září si pro sebe i pro celý svět.

Krásné letní dny a budu se těšit zase někdy na viděnou.

S láskou a úctou Martina

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com