Deník Natálie Tothové

Ahoj Natálko,
jedno z mých největších témat je strach z lidí a lekání se mých stínů. V srdci cítím lásku ke všem, ale jakmile přijde na setkání a fyzický kontakt s lidmi, okamžitě nastanou silné mentální problémy, strach a panika, jestli je pro mne, citlivou ženu, tady v naplněné tramvaji, u přechodu pro chodce nebo kdekoliv jinde místo a jestli se se mnou počítá nebo jestli tu jsem tak nějak navíc. Jako záměr do Duše vztahu jsem si dala necítit se méněcenně před ostatními ženami a obzvláště pak před ostatními muži.

Při procesu s "kolektivním vědomím vagíny a penisu" jsem udělala první kroky odpuštění a usmíření s muži. První náznak toho, že se někdy zase nějakému muži otevřu a podaří se mi důvěřovat mu. Uvědomuji si čím dál tím více, že je potřeba sáhnout si hlouběji dovnitř a obrátit svou pozornost dovnitř. Na Tréninku emoční zralosti se mne velmi dotkla věta, že pokud je žena ve své síle, tak mužská rodová linie na ni nemá vliv. Nyní je mi 30 let a ještě donedávna jsem intenzivně řešila lítost vůči smrti mého otce, který zemřel před 2,5 lety. Celý život jsem čekala, když já vzhlížela k mužům a hlavně k tátovi jako k Bohu, tak kdy on konečně uvidí jako Bohyni mě. Nepřišlo to. Díky Bohu. Neboť díky tomu jsem dostala příležitost se nejdříve vyvztekat, pak se uklidnit a začít léčit sama sebe. Hledala jsem Boha vně a zapomněla jsem, že ho potřebuji hledat uvnitř a že Bůh je nejen mužského, ale i ženského rodu a také je mnohem více než to - jak krásně píšeš i v diáři. Začínám pracovat ještě více s Panenkou Marií a léčím zranění svého ženství, ke kterým došlo, protože jsem to někdy vzdala a zapomněla, že jsem Bohyně. Neboť jsem žena, mám trpělivost k vyléčení sama sebe. Je překrásné rozpomínat se.

Pracuji jako projektová manažerka v IT firmě. Hodně jsem si v posledních letech stěžovala, jak je to hrozné pracovat s těmi hrubými a povrchními „ajťáky“ a došlo mi, že mi jen zrcadlili můj vztah ke mně. Začínám vidět a cítit sama sebe, nebát se tolik ostatních žen a ani mužů a mám lepší vztahy s kolegy „ajťáky“. Nyní nezažívám v práci tolik, byť drobných rozporů a konfliktů, více kolegy vnímám, mám je raději, poslouchám je a najednou se snadno učím nějaké IT věci. Jsem vděčná, že život se pro mne stává více a více barevnější.

Ze srdce děkuji.
Venďa

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com