Deník Natálie Tothové

Milá Natálko,
už dlouho Ti chci napsat a podělit se o své zážitky ze tří akcí, které jsem díky Tobě prožila. Rozhodla jsem se jít za své hranice ... nejsem zvyklá tolik sdílet
... Prvním byla "Duše vztahu". To co tomu doma předcházelo se nedá popsat, jako to bylo těžké s mým manželem, nepoznávala jsem se ... Velkou inspirací mi bylo "Ohniště", protože mám ráda praktické ukázky zasazené do reality ... a tento příklad jsem uvedla také doma, rozjela se velká diskuze a hra, kdo přidává polínka a kdo háže pneumatiky. Teď si s manželem děkujeme za hozená polínka anebo upozorňujeme děti na pneumatiky Nejvíce ale na mne nechalo vliv kolektivní vědomí penis a vagína. Byl to pro mne jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Už dříve jsem zažila kolektivní vědomí na tvých Terapiích hrou - při porodu, když jsem cítila že jsem nejen na gauči a přihlížím porodu ale já jsem byla v porodu, já jsem byla vším a to ve mně tenkrát vyvolalo velký pláč, nerozuměla jsem tomu, ale bylo to krásné. Druhý zážitek byl jiný, nekrásný a své emoce jsem nemohla zastavit, nevnímala jsem čas ani prostor, pak jsem se za tyto projevy velmi styděla a nerozuměla jsem jim. Teď jsem tam ale stála, nebyla v tom sama a cítila velkou energii skupiny, vnímala jsem nepopsatelnou bolest, ze které mne nemohla dostat po dlouhou dobu ani mantra. Později mi to připomnělo mé životní bolístky, ve kterých se dlouho zbytečně bahním a nevnímám světlo, které je tak blízko. Jediné co jsem věděla, že mám jít dolů do kolen ... do poklony. Táhlo mě to velmi ke středu a blíž k mužům, pomalu jsem se posunovala ale dál jsem nešla. Pak tam byl se mnou Swami Viswananda a mluvil na mne ... doteď vidím jeho tvář, tilak, stažené vlasy dozadu, oranžový oděv, stále mi připomíná ať jsem v pokloně a tam setrvávám a zdůrazňuje mi, ať už přestanu brečet, je čas jít dál, dotýká se mé brady a naznačuje tím, abych byla rozhodná. Také jsem cítila svou kundalini energii, třásly se mi neovladatelně ruce. Vnímám to jako impuls, abych je více používala, protože je v nich velká tvořivá síla. K mužům jsem nemohla jít, nešlo to, odrazovaly mne jejich chladné výrazy ve tváři. Naopak jsem cítila velkou lásku ke všem ženám, těm křičícím, uctívajícím, stojícím, ležícím, prostě všem. Cítila jsem velkou společnou sílu. Teď už vím, že to že jsem nešla k mužům byl můj strach vykročit z mé komfortní zóny a čelit neznámému. Jak si stále dělám meditace a denní praxi, ale jen v té mé bezpečné bublině. Takže pěkně pomalinku, potichoučku, jen abych náhodou nevykročila do neznáma ... Mé pochopení a zasazení do reality je takové, že když se teď podívám na syna, který je jako oheň a voda a ve svých negativních emocích velmi důsledný, zpívám si Om namo Narayanaya a učím se jej s pokorou přijímat, soucítit s ním. Když slyším svoji dceru jak křičí a provokuje, přijímám ji a s láskou ji vysílám světlo, soucítím s ní. Když můj muž tráví čas s kamarády a holduje alkoholu, přijímám to, nepatří mi, nevlastním jej a popřeji mu ať se baví. Pak pozoruji své pocity a hledám, kde se vlastně vzaly a jestli jsou vůbec moje. Učím se vlastní odpovědnosti a přenechávám druhým tu jejich ... A že když si něco velmi přeji, musím pro to udělat 1. krok. Došla jsem i k uvědomnění, že rodinné rozpory u nás doma mohou být nejen individuální ale hluboce čistící z kolektivního hlediska. Hodně se mi ulevilo.

Na další akci "Sudaršana Yagna" jsem byla se svým manželem. Já jela naladěná, cítila jsem už přicházející energii a těšila jsem se. Můj muž měl zřejmě opačné pocity, protože předchozí noc spal na vlakovém nádraží po pivním festivalu a měl pěknou kocovinu. I přesto se mnou jel a jediným slůvkem nic nenaznačil. Asi bych mu dříve pěkně vynadala, ale teď jsem se cítila klidná a natěšená. Manžel byl celou dobu akce v tichosti a v sobě, vlastně se mi spíš vyhýbal ale v půlce se mi svěřil, že jako jediný odešel z pivní akce a utíkal jak o život na vlak, protože mi slíbil, že mě tam doprovodí. Ale věřím, že to nebyl jen slib ke mně ale také volání jeho Duše a náš společný záměr. Kdybych mu vyčítala a nadávala, že nebyl celou noc doma, tak by mi nic neřekl. A proto si ho velmi vážím a miluji ho. Po Yagně se k nám postupně stěhuje Úcta, Pokora a bezpodmínečná Láska. Někdy si to ještě holky rozmyslí a odejdou ale jen nakrátko, brzy se zase vrátí Jsou u nás konflikty stále, ale teď je více vnímám ne jako bolest ale výzvu v posunu. Posun také vidím u mojí mamky, byla na svém prvním odbloku! A požehnané posvátné provázky z Yagny dostaly také naše dvě starší děti, syn a dcera a svědomitě je nosí. Dokonce syn donesl poznámku z tělocviku, že si šňůrku odmítl sundat. Musela jsem jít do školy a vše vysvětlit. To vnímám jako obrovské očistné pouto i pro někoho kdo se akce nezúčastnil. Jsem velmi šťastná, že jsem tam mohla být. A krátce po návratu jsem dostala od kamarádky registraci na Gayatri yagnu ve Springenu a vnímám to jako velké požehnání.

Na třetí akci "Trénink" jsem zvažovala, že vůbec nepojedu z mnoha důvodů. Mé ego ji prostě nepotřebovalo:-) Proč taky, denní praxi dělám poctivě, časově v presu a finančně jsem chtěla ušetřit. Ale pár dní před akcí začaly zase velké konflikty mezi dětmi a tak jsem se přihlásila s jednoznačným záměrem - říkat "NE" je také láska. Vzpomínám si na zážitek, jak zemský Swami na vánočním požehnání dal svému oddanému pohlavek, přes celou místnost jsem to viděla a nechápala jsem, vnímala jsem celou tu situaci negativně. Takový duchovní vůdce hlásající lásku a udeří člověka! Teď už vím, že to byl pohlavek z lásky - velké požehnání. Na tréninku jsem si velmi užila emoční kruh, vlastně jsem nevěděla koho chci potkat, tak jsem jen chodila a podle svých pocitů přistupovala a hodně odevzdávala pláčem, úctou a integrováním. Hodně mi dalo, když jsem hrála roli jiných ... zejména role mužů a to jsem si uvědomila co potřebuje můj muž - ženu, která se směje a tančí, ženu která je spokojena a ukotvena ve svém ženství ... byla jsem i ještě nenarozeným dítětem, kdy jsem cítila Světlo a velkou sílu a poslání a také dharmou duší toho druhého. Jak se vše prolínalo do mého života. V rodové linii jsem vnímala hloubku a rozložitost kořenů a propojenost se všemi ostatními dole v zemi a nezměrnou sílu, která mnou proplouvala, vášeň i sexuální energii a radost ze života V kolektivním vědomí Matka, Dítě a Lékař, byla pro mne stěžejní role Dítěte. Před narozením jsem se radovala, smála se a bavila. Volala jsem na matky, ať už se přestanou hádat s lékaři. Pak byl ale velký emoční pád, přidalo se ke mně dvojče, které mě začalo brzy pěkně štvát, začala jsem se cítit omezována a ohrožena! Po narození jsem se držela matky jako klíště a tak "sestra" se musela narodit sama a ta její rozesmátá tvář, že to zvládla ... ve mně vyvolalo další pocity méněcennosti a slabosti, byly to hluboké nepopsatelné emoce, byly to emoce mého jedenáctiletého syna ... a já teď vím jak se cítil a jak se teď cítí ve vztahu ke své mladší sestře, kterou od narození odmítá ... Svou sestru jsem stačila obejmout a pocítila tak novou víru v uzdravující proces a vyšší moudrost. Do hádek dětí se teď snažím nezasahovat a opakuji si větu, kterou si mi dříve poradila "Důvěřuji moudrosti svých dětí" a zpívám si v duchu mantru. Je to těžké ale důvěřuji a odevzdávám své strachy o děti. Jako lékař jsem volala na matky, ať už něco dělají. Až pak jedna matka řekla "jsem silná" a já šla k ní a byla ji po celou dobu oporou. Pro mne je to připomenutím jak je důležité být silnou a vědomou matkou a ukázat to!

Všechny tři akce mě ještě více naladily na Lásku, Rozšíření Vědomí a Gurujiho. Navedly mě na mou Cestu a jsem za to velmi vděčná Milá Natálko děkuji Ti za tvou velkou sílu, podporu, lásku a moudrost, vnímám z tvých akcích velký očistný proces plný Světla a klaním se Ti.

Klára

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com