Deník Natálie Tothové

Ahoj Natálko, ráda bych s Tebou v krátkosti sdílela pocity z Duše vztahu. Jako opravdový -Rušič- jsem měla napsaný velmi dlouhý mail, ale teď už vím, že to není ta správná cesta, takže v kratším podání .
Potvrdilo se mi několik věcí – že ještě stále mám problém s přijetím, ale to dokážu rozeznávat, když to přijde a pracovat s tím. Většinou už se umím zeptat sama sebe, proč dostávám a snažím se také udělat si čisté svědomí proto, abych směla přijímat. Vyrovnat plamen.
Dost velké uvědomění proběhlo v komunikačních vzorcích. Zjistila jsem, že jsem Rušič navenek. Potvrdilo se mi to i při mé chvíli povídání mužům. Měla jsem potřebu omluvit se svému manželovi za nedostatek prostoru, za to, že na něj tlačím, aby si se mnou povídal a sdílel city, místo abych mu pro to vytvořila prostor. Bylo to velmi emotivní a taky krásné. Někdy si připadám otupělá, ale tentokrát jsem jasně cítila lásku a upřímnost ze srdce. A také mi došlo, že Obviňovač, můj druhý vzorec nemusí ukazovat prstem jen na ostatní. Já jsem Obviňovač sama sebe. A to se vší parádou, co k tomu náleží. Došlo mi to při OM chantingu. A taky mi došlo, že je konečně čas pracovat na tom, abych se toho zbavila. Nechat to jít. A přišlo světlo a úleva. S Tebou to byl první OM chanting, co jsem věnovala sobě... poprvé, co mne to napadlo.

Asi nejtěžší část pro mne bylo kolektivní vědomí. Nezlobila jsem se na muže. Děkovala jsem vyšším místům, že tam se mnou není můj muž a nemusí tím trpět a uvědomovala si, že nepatřím ani mezi ženy. Že jim nerozumím, že nechci slyšet jejich bolest a že je něco špatně se mnou, když tu bolest necítím. Přišlo mi i divné, když mne braly za ruku. Shora nic nepřicházelo. Ani nemohlo. Téměř celou dobu jsem měla zavřené oči, a když ostatní ženy začaly křičet, já jsem si ty zavřené oči ještě přikrývala rukama a byla úplně vyděšená. Takový odvěký „starý“ křik, plný bolesti jsem nikdy neslyšela. A protože jsem měla zavřené oči, ušlo mi i to úlevné zakončení, ty projevy úcty a lásky. Přišla jsem o možnost jít mezi ženy, vnímat je. Takže už nesmím zavírat oči. Velká práce na mém ženství a na propojení mé ženské linie mne čeká. Víte, co mne spojuje s prababičkou, babičkou a maminkou? Dědíme emotivnost a vzteklost. Dokonce na to máme slovo, jsme „zlostné“. Já už nechci, aby tohle bylo jediným naším poutem.

To je silné uvědomění, to je můj velký dar, co jsem dostala. Děkuji za to. Markéta

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com