Deník Natálie Tothové

Ahoj Natálko,
dodatečně bych chtěla sdílet, co mi vehnalo slzy do očí u OM Chantingu.
Vyrostla jsem na farmě a když můj táta umřel, ještě stále podnikal a měl asi 10 kousků krav. Starší kousky musely být prodány na jatka (kamarádka křesťanka to promodlila, já v té době byla ještě docela hrubá, ačkoliv jsem se už dlouho zajímala o duchovno, možná bych to jinak nezvládla), mladší do chovů.

Byla tam jedna mladá kravička, která měla svoje první telátko - (holčičku) jalovičku. Když jsem přebírala po tátovi podnikání jako správce pozůstalosti, abych ho mohla formálně ukončit, bylo to moc náročné. Ráno i večer jsem chodila kydat hnůj a během práce vyřizovala spoustu telefonátů a hledala právnické rady, protože jsme byly složitý právní případ. Po večerech jsem doháněla práci, partnerský vztah mi vůbec nefungoval a byla jsem zamilovaná jinde. Byla jsem moc vyčerpaná. Hrozilo, že v nejhorším případě se bude muset ta mladá kravička a její telátko prodat zvlášť, protože jsme vůbec nevěděli, jestli by si je někdo koupil dohromady. Tehdy mě překvapilo, že moje mamka, která není moc citlivá naven, moc chtěla, aby se prodaly dohromady. Já jsem to taky chtěla, ale byla jsem tak zoufalá, že chvílemi mi to bylo jedno.
Nakonec se to ale povedlo a byli jsme moc šťastní, že zůstaly maminka a dcera spolu (kravička a malé telátko-jalovička). Podařilo se nám je tehdy prodat sympatickým manželům, dokonce na bio farmu. To malé telátko mělo asi 2 měsíce. Bez mámy a jejího mlíčka by to nějak zvládlo, ale s obtížemi. U OMCH se mi to honilo hlavou a nastal u mě drobný zásek u zpívání, při tom uvědomění a pocit dojetí, že se to povedlo a že to tak bylo správně.

Ahoj Venďa

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com