Deník Natálie Tothové

Dobrý večer, Natálie,

moc Ti děkuji za odpověď a za Tvůj čas.

Nevím, jak vyjádřit svůj vděk za to, co vše jsi pro mě udělala. Dovol mi, prosím, ukázat Ti, co se díky Tobě v několika týdnech odehrálo.

Od rituálů došlo k mnohým změnám a uvědoměním. Víš, já jsem se nepovažoval za nezralého jedince a byla to zprvu pro mě velká rána. Cestou domu jsem cítil velkou beznaděj, která pokračovala pár dní. Měl jsem chuť se na vše vykašlat, cítil jsem se slabý, k ničemu, bezmocný, jako bych odstartoval a přitom ani neproběhl startem. Vše najednou pro mě nemělo cenu - vztahy, duchovní růst... Zlobil jsem se na sebe, na systém, na emoce, lásku - na vše, co mě "zranilo". Propadl jsem se na začátek, kde jsem budoval své vlastní názory a přesvědčení a v pocitu beznaděje je zahodil, kašlal na ně. Začalo se to bortit. 

To jsem ale nebyl "JÁ". "Ne? A kdo?" Nechal jsem to chvíli plynout, utišit, abych mohl opět se zvednout. Když člověk spadne na dno, tak má vlastně tvrdou zem pod nohami, a proto se stačí jen odrazit. Řekl jsem si, že tahle jízda teprve začíná. 

Začal jsem se více zajímat o svou nevyzrálost a začalo to dávat smysl. Kdo se nám to tak zlobil, kdo se tak vztekal? Nějaké dítě. Hlavní problém jsem věděl už na rituálech a věděl jsem ho i dříve, ale myslel jsem, že to mám do jisté míry zpracované. Ano, ale jen do jisté míry. Na terapii jsem si posadil vždy sebe nebo součást sebe a na kineziologii jsem nebyl schopen odpustit - to byl ten zádrhel. Když jsem si na to po rituálech vzpomněl, tak mi bylo jasné, co musím udělat, koho si tam posadit: "Ahoj Tati". Bylo to dlouhé, emocionální a nakonec osvobozující. Netlačil jsem na pilu, nechal proudit a říkal to, co mělo proudit a být řečeno. Pak jsem byl opravdu schopen od srdce odpustit. Zjistil jsem, že celý svůj život jsem se snažil ochraňovat mamku a sestry - převzal jsem roli. Promluvil jsem i ke svému dítěti, které nakonec bylo schopno odpustit také. Jsem na něho pyšný a to proto, protože vím, jaké je. Cítil jsem opět velkou vlnu síly a i když možná nejsem vyzrálý, tak mě to netíží, protože vím, že DOSPĚJEME a každým dnem dospíváme. Do cesty se mi dostaly zajímavé knihy, různé přednášky a krásná meditace s holí - doporučuji pro muže. Uvědomil jsem si, že v podstatě nežiji. Jak to? Nevědomé dýchání. Proč ho nepřevzít do vědomí a užívat si to. Vědomé dýchání = bdělost. Bdělost = uvědomění si sebe. Moje tělo s tím bojovalo - mě to bolí, mě už to nebaví, jsem unavené... Ale překonání vede k osvobození. Složil jsem si i svojí "mantru" abych věděl, že moje jednání je opravdu moje, ta věta zní: "Tady a teď". A snažím se jí říkat před rozhodnutím, nějakým jednáním a v jiných případech, které nám přijdou fádní a přitom tam děláme stále stejné chyby. 

Pokrok jsem ucítil i v tom, že ač jsem přijal svojí ženskou část, tak jsem se k ní vlastně tak nechoval. K ženám přistupuji s úctou a i něhou, ale k mé vnitřní ženě jsem se tak nechoval. Snažím se nyní o soulad - společný tanec mužské a ženské energie. Samotná představa mě vždy naplní klidem a pokorou a pokora je velmi důležitá a znovu se mi připomněla síla, co v ní dřímá. 

Samozřejmě přicházejí různé další a další věci, které se mě snaží zatlačit zpět, rozdrolit, vykolejit a občas mě opravdu srazí na kolena, ale tak jako tak vždy vstanu, otřu slzu a těším se na další výzvu, protože s každou výzvou cítím sílu a každá výzva mě žene dál.

Vím, že jsem mluvil jen o sobě a prakticky tam "není" zmínka o Tobě, ale Ty tam celou dobu jsi. To Ty jsi mi pomohla najít ten směr, znovu objevit svojí sílu a poradila, když jsem váhal či nevěděl. 

Velmi Ti za to s pokorou děkuji a moc si vážím Tebe a Tvé práce. Děkuji Ti za Tvůj čas, ochotu, lásku a světlo, které rozdáváš.

Děkuji.

S láskou a úctou, Martin

 

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com