Deník Natálie Tothové

Milá Natálie, už dlouho Ti píši tento dopis, ale až dnes jsem jej dopsala.

Prošla jsem s Tebou velký kus cesty. Ozvala jsem se Ti v roce 2012, zaujalo mě, že ses narodila 12.12. jako moje dcera, které jsme dali jméno Natálie, jaká "náhoda" 

Pročítám si svůj první email, píši Ti, že hledám a nevím co hledám, ale vyčerpává mne to. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, co obnáší být žena, manželka, matka. Neměla jsem ani páru o tom, co bych chtěla dělat, co by mě naplňovalo a dokonce jsem ani nevěděla, jak být chvíli sama se sebou, a nic nedělat.

Vůbec nechápu, jak jsem mohla takto žít, skoro bych řekla, že jsem promarnila 40let mého života v absolutní nevědomosti. Oči mi otevřela až spolupráce s Tebou. Přišla jsem, asi jako většina lidí, kvůli velmi dobrým referencím a nyní s Tebou pracuji už druhým rokem, toto letí... Začala jsem s testy 5 typů zranění. Konečně jsem si přiznala nějaké věci z mého dětství a vyplakala se. Pak jsem cítila, že musím jít dál, tak jsem Ti napsala o terapie. Měsíc na to jsem byla na Pevném emocionálním základu a konečně jsem začala mít pocit, že to tady na tom Světě ještě vydržím, a dokonce si to tady i užiji. Můj proces změny, nebo transformace, bych přirovnala k uschlému stromu, který konečně dostane to, co potřebuje- péči, pozornost a vodu. Doslova jsem rozkvetla jako strom, moje dvouletá práce už nese ovoce. Umím si doma jasně říct o to, co potřebuji (manželovi se to líbí), začaly mi opět růst vlasy (měla jsem je dost řídké), moje dítě se zklidnilo a máme k sobě blíž než kdy před tím. Jak už to tak bývá, změnil se mi okruh přátel. Někteří lidé z mého života zmizeli a přišli noví přátelé. Rozhodně ale pozoruji, že už nepotřebuji trávit čas s lidmi, mimo svou rodinu. Ve svém muži jsem objevila nejlepšího přítele, kamaráda i milence. Spolu tvoříme, radujeme se, spolu i mlčíme a spolu také hovoříme i o méně příjemných věcech. Vzájemně se podporujeme a plníme si sny. Je to jediný vztah, do kterého cítím, že se vyplatí investovat svou energii a čas (kromě našeho dítěte).

V mém okolí je čím dál více lidí, kteří se probouzejí do své síly, zbavují se různých zátěží z minulosti a chovají se rovně a poctivě. Dříve jsem měla dojem, že je celá společnost nemocná, nikdo nic neví, jen bloumá, myslí jen na sebe a každý jen přežívá jako ten uschlý strom. Pochopila jsem, že jsem v druhých viděla sama sebe. Goodbye, stará Majdaléno! 

Děkuji, Natálie. Užij si podzim a 1.11. na viděnou, Magdaléna

© 2016-2018 Deník Natálie Tothové

webdesign: 3wD web desing

FaceBook YouTube spokojena.zena@gmail.com